Krutý osud......0.1

23. března 2010 v 18:57 | FroggyS!m |  Krutý osud
Další FFka...další příběh, další dějství a nová tragédie. Snad se ještě nějak rozvine a snad se bude líbit. Čtěte dál!

____________________________________________________________________________
Den začínal jako každý jiný. Ráno brzo vstávat, rychle se nasnídat a spěchat do školy. Ještě zamávat mamce a taťkovi, chvíli počkat na zastávce, pak už jenom nasednout do autobusu a dalších patnáct minut strávit obavami a netěšením ne na přicházející testy a zkoušení.
A pak se to stalo. Vrátila jsem se ze školy a nemohla jsem věřit svým očím. Panelák, ve kterém jsem bydlela... naše patro a patro pod námi... bylo v plamenech. Zmocnila se mne úzkost. Měla jsem tam všechny své věci, všechen svůj majetek. Rozhlédla jsem se kolem. Nikde jsem neviděla mamku ani taťku, ale obě naše auta byla zaparkována před barákem.
Všude okolo byli hasiči, policie a několik záchranek. Jedna plošina právě zvedala hasiče do našeho patra. Chvíli, neskutečně dlouhou chvíli, celou jednu nekonečnou chvilku jsem čekala. Potom se objevil hasič s máminým tělem a hned nato hasič s tátovým tělem. Tady byli oba moji rodiče a ani jeden z nich se nehýbal. Přispěchala jsem k plošině na místo, kam položili těla mých rodičů. Přede mnou tam přiběhli záchranáři, ještě se je snažili oživovat a pak jeden z nich smutným hlasem zašeptal, tak abych to neslyšela:
"Bohužel...oba jsou mrtví." oči se mi zalily proudem slz, který ještě dlouho neustával. Naposledy jsem objala a políbila své zesnulé rodiče a už jen mlčky sledovala, jak jejich těla nakládají do pohřebáku.
Bylo mi jako nikdy. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi křičet, chtělo se mi řvát... Srdce mi trochu poskočilo, když jsem se dozvěděla, že alespoň můj bílý králíček Kulička žije. Sedla jsem si opodál na obrubník s Kuličkou na klíně a s brekotem sledovala tu pohromu, kterou požár způsobil. Kulička byla neklidná a já byla o to víc. Čím víc jsem se snažila uklidnit, tím to bylo horší a ve mně se hromadila stále větší prázdnota. Čím víc jsem se snažila zaměřit na svoji budoucnost, tím víc jsem pociťovala beznaděj z nepřítomnosti mých nejbližších.
Musím...chtěla bych v budoucnu odmaturovat a jít na vysokou školu. Ale copak je tohle možné? Nemám střechu nad hlavou, nemám peníze, kromě králíka a klece nemám vlastně vůbec nic.
Tady sedmnáctiletá Karol Klenová končí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 luciiiq luciiiq | Web | 24. března 2010 v 8:49 | Reagovat

Krásný příběh a tvůj blog se změnil na krásnej blogís jinak obíhám :-)

2 Týna tvé Sbéé♥♥ Týna tvé Sbéé♥♥ | Web | 24. března 2010 v 19:51 | Reagovat

Je to supeer ,ale trošku smutný .

3 klariska klariska | 29. března 2010 v 13:27 | Reagovat

si pamatuju jak si to psala ve škole maličko si to pozměnila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.