Fair way or not?...0.1

15. února 2010 v 19:44 | FroggySim |  Fair way or not?
Probudila jsem se dřív jak obvykle. Ještě dřív, než kdybych vstávala do školy, přestože byla neděle. Seběhla jsem dolů a usmažila si amoletu a uvařila vajíčko k snídani. Zhltala jsem to a znovu vyběhla do pokoje. Nedočkavě jsem pohlédla na hodiny a zjistila, že je teprve čtvrt na sedm.
Za půl hodiny, kterou jsem ztrávila zíráním na plakát na zdi, se konečně ozvaly tátovo hlasité dupání na schodech. Konečně jsem odtrhla oči od obrázku golfového hřiště na Floridě a začala se pomalu připravovat na turnaj.
Přibližně za dalších 20 minut neklidu a popohánění taťky jsme konečně nasedli do auta, naložili zavazadla a vydali se na cestu.
Po pár ulicích jsme zastavili u světle modrého řadového domku. Ve brance stála Erika a vedle ní jí její mamka strkala pod nos dva rohlíky jako "malou svačinku".Erika se vyprostila ven i s bagem, rychle ho strčila do kufru auta a nasedla ke mě dozadu, aby jí její matky ještě nestihla nacpat tucet takových "svačinek".
"Ahoj," pozdravila vyčerpaně, "jak se těšíš na první sezónní turnaj?" zaptala se a zářivě se na mě usmála.
"Hmm, jak se to vezme, těšim se na hřiště, a těšim se na lidi", odpověděla jsem po pravdě," ale děsim se toho výsledku!"
"Nó", protáhla a dlouze se zadívala z okna na ubíhající krajinu,"víš, že jsem nikdy nehrála na svůj handicap..."
"Máš nový hole, ještě ke všemu Callaway, tak si nestěžuj!"
"A ty máš Titlest, no a?"
Pak se do hovoru vložil táta, jestli máme trému a tak. Ta cesta nám nějak utekla, v Poděbradech jsme byli až nezvykle brzo. Možná mi táta tu trému neměl připomínat, jinak bych si sama nevzpoměla.
Vystoupili jsme z auta, vyndali si bagy a příslušenství, pak jsem se ještě rozloučila s taťkou, společně jsme mu zamávali a šli se nahlásit.
V Poděbradech je to až moc velký na to, abychom našli jednoho jedniného človíčka. Dřív se odtamtud vysílalo rádio, takže zbyla i anténa. Pokud jde o hřiště, první jamka vypadá tak trochu jako osečená louka, ale ty ostatní jsou moc pěkný. Ještě, že sem jdeme hned na začátku sezóny, jinak by tu bylo moře komárů, protože část hřiště je i v lese.
V recepci jsme se nahlásili a dostali jsme scorecarty. Vymakanější jsem ještě neviděla, protože tady byly i puntíky, podle počtu ran, které tam můžu zahrát nad par.
Nepotkaly jsme zrovna toho, koho jsme chtěli, ale někoho úplně jiného. U mého bagu stála holka s hnědými vlasy, růžovou čepicí, tričkem a jak to u takových lidí bývá, i s růžovými kytičkami
"A...doufám, že zase někoho netrefíš do hlavy." ušklíbla se.
"Ó, náš Oběv. Óóó..." To ji nejspíš nějak naprdlo, vystrčila pyšně bradu a odkráčela.
"Nevim, co si o sobě myslí." zašeptala Erika. Byla to pravda. Doufá, že zase nikoho netrefim... Před rokem jsem trefila...a to její mamku. Ale dobře omluvila jsem se, jenže naše malá Michalka udělala takovou scénku. O to víc mě to naštvalo, když začala "zázračně snižovat". Ať si nemyslí, že jsme si toho nevšimli. Vždycky šla na nesoutěžní výsledek, kde sníšila HCP, potom šla na turnaj a zhoršila. Potom mě dorazilo, že vyhrála objev roku-z 54 znížila na 13.A navíc, kdo by měl rád holku, která se i na golfu chová jako fiflena?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.