prima deníček bonzáček...0.1

29. listopadu 2009 v 9:54 | Froggy
Předem upozorňuji, že nezotpovídám za nespisovná slova a pravopisné chyby!

Takže úvodem, jmenuji se Dorota, ale vážně nenávidím, když mi někdo říká jménem, které má s Dorotou něco společného. Když už, tak ať mi říkají Dajda. Vždycky mě štvalo, že jsem byla nejmenší ze třídy. Mělo to svoje nevýhody, ale výhodu jsem žádnou nenašla.
Dostala jsem se ne gympl a už jsem s novou třídou jela na seznamovák. Měli jsme tam rybník-trochu bahňák-tak jsme se chodili koupat. Když tam vlezli kluci, tal jsme házeli bahno. Nejlepší byl Honzův výraz, když jsem ho přefila do ksichtu. Holky se gebily, kluci se tvářili, jako kdyby museli sníst citrón. Ne, byla to sranda. Nejvíc jsem se skamarádila asi s holkama z pokoje. Když jsme se poprvé setkaly a vešly do pokoje, každá si sedla na postel a čučela do blba. Jak dlouho jsme tam seděly, to už vážně nevim, prostě do tý doby, neý se nás zeptala Eliška, jestli teda nenepíšeme naší třídní naše jména a telefoní čísla, jak jsme to měli udělat.
Teď nemám dobrej pocit, když jdu poprvé na novou školu. Řekla jsem si, že to vezmu zkratkou. Sice jsem tudy ještě nikdy nešla, ale no co, zkratka jako zkratka. Tak jsem tedy zabočila doprava, abych šla přímo směr autobusová zastávka Hlavní. Byla to temná ulička, ale já jsem doufala, že brzo skončí.
Nicméně neskončila. Stale se zužovala a paneláky za východu slunce vrhaly na zem nepěkné stíny. Uvožovala jsem, zda se nemám vrátit, ale to bych zmeškala autobus, i tak jsem vyrazila dost pozdě. Prostě jsem si nechtěla udělat "špatnou vizitku".
"Já mám ale hroznej strach..."už jsem to prostě nevydržela, musela jsem si ulevit a doufat, že strach alespoň trochu poleví. Nepolevil, naopak.
"Říká se hrozný strach!" vykřikl někdo, kdo vyskočil spoza keře v mikině s kapuci přes hlavu. Ihned ke mě přiběhl (snažila jsem se utéct, ale nemělo to cenu-nevýhoda maličkých lidí) a začal mě bacit Pravidly spisovné češtiny. Byla objemná, těžká a podle boulí na mé hlavě pěkně tvrdá. Rukama jsem si kryla hlavu a vydala se na útěk. Konečně mě ten chlap přestal mlátit a já tryskem vyběhla z uličky přímo k zastávce, kdy mi ujel autobus přímo před nosem. Další pojede až za 10 minut, takže přijdu určitě pozdě a nechci ani pomyslet na to, kde budu celý školní rok sedět!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maquska Maquska | E-mail | Web | 2. prosince 2009 v 20:49 | Reagovat

Hlavně mi neřikej, že je to psaný podle pravdy!

2 Frogík Frogík | Web | 3. prosince 2009 v 14:50 | Reagovat

To ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.